Proč (ne)přechylovat příjmení, část druhá: Islanďanky

Když jsem před třemi lety psal na téma přechylování, u cizích příjmení jsem opomenul islandská. Měl bych to napravit, neboť islandský systém pro přidělování příjmení funguje opravdu exoticky, tak, jak to dnes známe už jen z fantasy literatury nebo z ustrnulých tvarů v jiných germánských jazycích.

Na Islandu je dodnes pravidlem, že se příjmení dítěte tvoří patronymicky nebo matronymicky, tedy z otcova nebo matčina jména (případně i z obou). Kluk, například Erik, jehož otec se jmenuje Magnús, se tak celým jménem jmenuje Erik Magnússon – tedy Erik, syn Magnúsův. Dívka, třeba Eva, je potom Eva Magnúsdóttir – doslova Eva, dcera Magnúsova. Dříve byl tento systém vlastní i jiným germánským národům, Švédové, Norové či Dánové mají dodnes velkou část příjmení končících sufixem -son/-sen. V jejich případě je však již ustrnulý, používaný i u žen a dědí se běžným způsobem.

Příjmení Islanďanům zůstává na celý život, nemění se ani po svatbě. Je to logické. Proč by se Eva Magnúsdóttir měla po svatbě třeba s Markúsem Nilssonem jmenovat Nilsdóttir, když není Nilsovou dcerou, ale snachou. Děti se navíc budou opět jmenovat po jednom z nich, syn bude Markússon nebo Evasson, dcera Markúsdóttir nebo Evasdóttir.

Islandský systém je trochu bláznivý – prarodiče, rodiče a děti mají každý své příjmení, takže na první pohled není absolutně poznat, že jsou příbuzní. Jenže je i ohromně genderově fér – dítě se může jmenovat po otci, po matce i po obou (třeba Ivar Markússon Evasson, Erika Markúsdóttir Evasdóttir) a dívka i chlapec mají rodné příjmení celý život, což není výjimka, ale pravidlo.

Co se týče pojetí islandských příjmení v češtině, jsou možné snad všechny představitelné alternativy. Evu Magnúsdóttir lze ponechat (logické, respektujeme původní přechýlení), lze ji ale nazvat i Magnúsovou (také logické, použijeme vlastní) nebo Magnúsdóttirovou (nelogické, z neznalosti použijeme oba).

Osobně bych variantu Magnúsdóttirová zakázal, protože dvojí přechýlení je podle mě naprosto zbytečné, stejně jako v případě litevského Krupeckaitėová, které jsem zmiňoval dříve. O mnoho raději bych jako třetí možnost viděl doslovný překlad, tedy Eva, dcera Magnúsova. I u mužských bych povolil variantu Erik, syn Magnúsův. Islandská příjmení takto fungují, tak proč nemít kodifikovánu možnost vyjádřit je stejně i v českém pojetí? Navíc to zní dobře, ale to už je jen osobní názor fanouška fantasy.

Přečteno 727krát.

Davaj hodnocení ↴
[Celkem: 12 Průměr: 4.8]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..