PPh 2009

Tak co vaše letošní předsevzetí? Zase jste si něco přece vzali? Osobně si přece nikdy nic neberu. Když si chcete něco slíbit, něco přece vzít, proč to dělat uprostřed něčeho tak depresivního, jako je Zíma? No není to magořina?

Člověk má za sebou svátky „klidu“ a „pohody“, kvůli nimž si 11 měsíců v roce trhá od huby, aby to teda aspoň ty tři dni, když to zredukuju až na kost, tak aspoň ten jeden večer k něčemu vypadalo. A to ještě nemluvím o sortě, která je schopná kvůli tomu podepsat smlouvu o lichvě a jedny Vánoce splácet celej rok (nebo radši jen půl, aby se mohla vzít půjčka ještě na dovču v létě) a na ty příští se zas zadlužit. Jenom kvůli tomu, aby byla tzv. vánoční pohoda a bohatej Ježich.

Už od půlky října lidi pomalu vymýšlej, jak to všechno budou stíhat a kde na to na všechno vezmou, aby byly Vánoce podle regulí konzumního lifestylu. Při adventu to všechno kulminuje, všude je narváno, nikdo nic nestíhá, Štědrej den za dveřma a všichni kolem se ptaj, jestlipak už máte nakoupený dárky. A přece neřeknete, že ne! Jak byste pak vypadali?

Jenom děcka odkrucujou každej den, každou hodinu, jako by trvala věčnost, a pro samou nudu dělaj akorát alotria. Všude je binec, nikdo nikomu s ničím nepomůže a všichni jsou nervní. Hlavně aby bylo dost cukroví, aby se to nespálilo, ale ono se to stejně spálí nebo se trhá těsto, všechno stojí za prd a už už aby byly ty zatracený Vánoce pryč a příští rok už nic nepečem!

Ten kapr se taky nějak nepoved a prodavač měl navíc nějakou divnou váhu. No ale hlavně že držíme tradici a že máme i za cenu 250% úroku dost dárků, který stejně stihnem ještě letos rozflákat, poškrábat, ztratit z nich důležitou součástku nebo nás prostě přestanou bavit či nám nesedne velikost. Dárky nás můžou zklamat hned po rozbalení a ještě se kvůli tomu pohádá celá famílie, protože to přece stálo majlant a teď to sou vyhozený prachy! No tak co, snad to v obchodě vezmou zpátky nebo to prostě nějako prodáme hned po svátcích.

Ještě že už to je za nama, zas na rok od Vánoc pokoj. Tak si můžem tejden zakládat na sádlo. Teda skoro tejden. Poněvadž se blíží ta druhá darda přes šrajtofle i přes papulu, druhej zdroj depresí a hádek. Silvestr.

Musíme uspořádat tu nejvíc nejlepší akci, nakoupit hafo chlastu a žrádlo, sezvat pořádnou partu a zmastit se jak čuňata. Hlavně se nenudit, hlavně nesedět doma na prdce a hlavně nezůstat střízlivej, toť motto silvestrovské. A taky nesedět stranou, ale bejt ve víru kolektivní zábavy nebo ve dvojičce s nějakým zástupcem opačnýho pohlaví. A samozřejmě už od rána rvát všem psům v okolí ušní bubínky. Je přece konec roku a to se musí patřičně hýřivě oslavit. Jenže už pár chvil po půlnoci i ten novej rok vypadá stejně jako ten starej, nepřichází žádný osvícení, žádná spása ani nic, co by změnilo člověku život od základů. To jedině že vleze do stávajícího vztahu nějakej ožralej vetřelec nebo se jím člověk stane. Ale i taková věc pomine a základy zůstávaj pořád stejný a za rok se zas, možná v trochu jinačím týmu a prostředí, sejdem a dáme si do trumpety.

Ráno bolehlav, v hubě jak v polepšovně, všechna „zábava“ v trapu a volno taky v háji. Zas musí člověk do rachoty nebo do šule, kde každej bude prezentovat svoje Vánoce a silvestra jako tu nejvíc cool akci, i když třeba vůbec parádní nebyla, a ptát se, co ostatní. A běda tomu, kdo nedělal nic extrovního, ten by musel bejt divnej a podle toho by bylo třeba ho taky brát. Jako nežádoucí omyl šedýho průměru konzumní společnosti.

A po tomhle všem si přece chcete něco vzít? Začít cvičit? Nežrat? Celkově změnit svůj stajl? Taková póza může v tak emočně vypjatým období vyústit snad jen v neúspěch a depinu. Proto se pak v půlce ledna píše o tzv. „nejdepresivnějších dnech v roce“. Ačkoli relativně nejsou o nic horší než jakejkoli jinej zimní den.

Přečteno 808krát.

Davaj hodnocení ↴
[Celkem: 4 Průměr: 5]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..