Žánrové priority

Před pár měsíci jsem zaslechl duchaplnou větu jednoho myslitele, znalce umění a vyhlášeného kritika (všechno míněno s dávkou sarkasmu, pozn. pro S. Coopery), že žánr sci-fi je jedním z nejhorších, jehož jedinou konkurencí je porno. Musel jsem se nad tím výplodem pohrdavě zasmát, odmítl jsem ho jako každou krátkozrakou hovadinu, co někdo vypustí, ale musím říct, že mě až vyděsila úroveň, jíž lidská omezenost umí i v případě někoho intelektuálně činného dosáhnout.

Celý příspěvek…

Nejsem nikde organizován

Titul následující úvahy pochází ze třetího filmu o básníku Štěpánovi, kterému malíř Rudolf Hrušínský st. na jeho otázku, proč maluje zámek tak, jak ho maluje, odpovídá, že není nikde organizován, a proto si může malovat, co chce a jak chce. Básnickou trilogii, později rozšířenou v tetralogii a nakonec v pentalogii, jsem viděl mnohokrát a je do ní promítnuto mnoho životních postojů a pravd, ale jen s tímto jsem se opravdu ztotožnil.

Celý příspěvek…

Četař a blbec

Většina lidí, které za život potkáte, jsou jen do ztracena hledící kolemjdoucí nebo spolucestující, kteří si vás prohlédnou jen zběžně, a to nejhorší, co od nich můžete čekat, je, že se o vás v tlačenici otřou. O něco otravnější jsou případy, kdy si vás vyhlídne pouliční prodavač nebo chudák žurnalista, který musí v terénu zapisovat vaše oduševnělé odpovědi na anketní otázky (pro něj je to nepoměrně větší otrava než pro respondenta); ale taková je někdy práce a s přimhouřením oka to přežijeme. Nepochopitelné je pro mě ale to, když se jeden obyčejný kolemjdoucí zničehonic vetře k druhému a chce s ním navázat zcela bezduchý rozhovor. Modelový případ jsem měl možnost asi před dvěma týdny pozorovat.

Celý příspěvek…