Fešáci a jiné nadávky

Když jsem si zase jednou musel pomyslet něco o skopové hlavě státu a její ovci, marně jsem vzpomínal, čeho kastrát je vlastně hňup. Odpověď jsem našel záhy (je to vykastrovaný kozel), ale dozvěděl jsem se mnohem víc. A sice že fešák a fešanda jsou jako sovy v Twin Peaks – nikoli tím, čím se zdají být.

Zjistil jsem, že fešák je ve skutečnosti vykastrovaný pes! A že fešanda je jak fena, tak kočka. Pod tíhou těchto zjištění jsem začal okamžitě přehodnocovat svoje mínění o světě. Začal jsem filmem Fešák Hubert. Je to vlastně příběh, v němž impotentní, leč prohnaný pražský podvraťák Hubert s noblesou hraběte vodí za nos starého policejního kocoura inspektora Mourka. Pokračoval jsem skupinou Fešáci, jejíž název se tuším Petr Novotný jednou pokoušel přeložit do různých jazyků a v polštině je přejmenoval na „Pěkňuše“, čímž je nevědomky nazval homosexuály. Bolí to ale ještě víc, mají-li Fešáci být podle názvu sborem vyjících eunuchů. A všechno, co kdy kdo nazval fešným, vůbec nemělo koule. Takže bychom se tohoto slova měli stříci. Fakt, že to původně skutečně znamená elegantní, módní, už nic nezmůže.

Nemenším zjevením pro mě byl macek (kastrovaný kocour). Vzpomněl jsem si na známou slovenskou lidovku o Mackovi, čo išiel do Malacek šošovičku mlácic, no cepy si zabudol doma a mosel sa on vrácic. Podle mě se na nějaké cepy mohl vyprdnout. Nebyl to koneckonců žádný kocour Mikeš v botách, natož sedmimílových, aby se mu vyplatilo se vracet, byl to obtloustlý macek, co musel šmajdat po vlastních. Tak se šel radši podívat na malacké fešandy. Jenže všichni byli po nějaké té ektomii (on po vas-, ony po hyster-) a sex nějak nikoho nelákal. Jedna z přítomných si ale aspoň všimla, že má Macek s sebou husličky, a zanotovala mu: „Ej, Macejko, zahraj mi na cenko…“ Tak je popadl a hudl, dokud se mu nerozsypaly. Což se stalo poměrně brzy. Macek bol rocker a mlácil po nich cepom. Zřejmě vypůjčeným nebo kradeným, když svoje cepy nechal blbec doma.

Teď ale vážně. Vypadá to, že Češi mají k termínům pro kastrovaná zvířata dost specifický vztah. Zatímco Italové, Španělé a jiné národy, mezi jejichž tradiční nadávky patří zejména ty, které se nějak týkají pohlavních orgánů a sexu obecně (impotence, nasazení parohů atp.), české vulgarity jsou primárně rázu fekálního (nasrat, hovno, do hajzlu). Nejčastěji používané a dalece nejúčinnější jsou však ty, které obsahují hlásku „r“ (kretén, kráva, mrdat, kurva, parchant), nehledě na to, jak jsou zařazené tematicky. Sexuální narážky per se pro nás zřejmě nejsou dostatečně sexy. Od toho se odvíjí i vztah ke kastrátům. Ti fungují jen jako kvazivulgarity, nebo nejsou vulgární vůbec.

Nazvat někoho volem, hňupem nebo hlavou skopovou sice není nic slušného, ale ani to v televizi nikdo nevypípá. Vůl jako nadávka erodoval takřka úplně a funguje spíš jen jako familiérní oslovení nebo citoslovce úžasu. Spolu s ostatními dvěma figuruje také jako jedna ze skupiny nadávek, které mají původ ve jménech zvířat a vyjadřují, že dotyčná osoba je méněcenná mentálně, nikoli sexuálně (jako jsou např. kráva, osel, slepice).

Ostatní jména kastrovaných zvířat nejsou nadávkami vůbec, naopak mají jen jeden význam. Řada z nich navíc není ani běžně známá. Vepř je prostě vykleštěný kanec, nic víc. Valach získal jméno od Valachů, kteří, přišedše z Rumunska na Moravu, seznámili místní obyvatelstvo s kastrováním hřebců, a tím skončil taky. Kapoun (kohout) pronikl do běžné řeči jedině tím, že se mu přistřihuje hřebínek, nikam dál to ale nedopracoval. Vykastrovanou prasnici (nunvu) a slepici (poulardku, z fr. poulard = mladá slepice) nezná skoro nikdo. Ale korunu všemu společně s fešáky nasadil až ententýk. Zná ho každé dítě, málokdo však tuší, že to slovo opravdu něco znamená, natož že jde o kastrovaného kačera (z něm. Ente = kachna), prý pomocí dvou špalíků.

Použít jeden výraz zároveň pro kleštěnce i jako lichotku a na jiném postavit dětské rozpočítávadlo, to je myslím světový unikát a snad i symbol češství, které si nedělá příliš velkou hlavou z ničeho, ani z drastických chirurgických zákroků.


Rejzek, J. Český etymologický slovník. 2. vydání. Praha: Leda, 2012. ISBN: 978-80-7335-296-7.
Fešanda, macek nebo ententýk. Tyhle názvy pro zvířata určitě neznáte! [on-line]. Praha: Český rozhlas, 2014 [cit. 2016-10-26]. Dostupné zde.

Přečteno 650krát.

Davaj hodnocení ↴
[Celkem: 5 Průměr: 5]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tento web používá antispamový nástroj Akismet. Přečtěte si, jak se data komentářů zpracovávají.