Některá opačná pojmenování nedávají moc smysl. Třeba názvy částic antihmoty. Jako by ten, kdo je vymýšlel, potřeboval pro existující termíny rychle nějaké opaky, ale vůbec se neohlížel na jejich vzájemnou komplementárnost ani na etymologické pozadí. Ve výsledku jsou tak antihmotné částice pojmenovány stejně jako ty klasické, akorát s příponou anti-, např. antiproton a antineutron. Tedy až na antielektron, tomu se říká pozitron. To abychom si náhodou nemysleli, že systém má logiku.
Autor: Pán
Selfíčka s placatým kšiltem
Asi pomalu stárnu. Nebo lidi čím dál tím víc blbnou. Nebo oboje, trochu to a hodně ono. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit některé dnešní trendy. Za nás, teda když my jsme byli v devadesátkách a na počátku tisíciletí děcka a puberťáci, což bylo nota bene jedno z nejlepších období na to být dítě, protože jsme byli ušetřeni jak totality, tak i dnešních facebooků, reklam s Radimem Uzlem a povinných cyklistických přileb, se považovalo za trapas, co je v současnosti prý velký hit. A změna na sebe nenechala čekat ani jednu generaci.
Proč (ne)přechylovat příjmení, část druhá: Islanďanky
Když jsem před třemi lety psal na téma přechylování, u cizích příjmení jsem opomenul islandská. Měl bych to napravit, neboť islandský systém pro přidělování příjmení funguje opravdu exoticky, tak, jak to dnes známe už jen z fantasy literatury nebo z ustrnulých tvarů v jiných germánských jazycích.