Americké dokumentární pořady aneb Televizní čínská mučírna

Díváte-li se rádi na dokumenty v televizi, nemusíte být zrovna dokumentarista-kritik, abyste poznali kvalitní a informativní pořad. Těch je naštěstí spousta, najdou se však i takové, jejichž sledování může navozovat podobné stavy ducha jako použití tzv. šanghajského vodovodu. Asi není náhodou, že ty druhé pocházejí zpravidla z amerických tvůrčích myslí.

Je zažitý, avšak nikterak scestný stereotyp, že populace v Americe je oproti té evropské stručně řečeno tupá. A způsob, jakým tamní autoři tvoří dokumenty, je toho smutným svědectvím. Nikde jinde se nesetkáte s tím, že by vám bylo co pět nebo deset minut neustále opakováno něco, co bylo řečeno již na začátku nebo co je natolik povrchní či redundantní informace, že ji buď již víte dávno, selským rozumem jste si ji vyvodili, nebo ji vědět ani nepotřebujete.

Například v jednom dokumentárním filmu strávil protagonista deset minut z cca hodinové stopáže tím, že koukal na planině Nazca na čáru, jež tvořila jeden z tamních obrazců, a za pomoci svého průvodce neustále přesvědčoval sebe i diváky o tom, zda toto je ta čára. Ano, je to ta čára, čára na planině Nazca, čára, která na zemi vypadá nenápadně, ale shora tvoří obrazec. Čára. Fascinující čára. Byla to ona a vypadala čárovitě. A o pár centimetrů vedle už čára nebyla. Obdivuhodné.

Američané do svých dokumentů také rádi dávají prostřihy s názvem pořadu, neustále nám připomínajíce, co že to vlastně sledujeme a co se máme dozvědět. A po přestávce se vrátíme a zjistíme, jestli se nám podaří zaplavat si s kapustňáky. — Už jsme zpět a chystáme se zaplavat si s kapustňáky. Mezitím si ale půjdeme pokecat s bioložkou o místních želvách. Pak půjdeme na ty kapustňáky. Po přestávce. — Jsme zpět a vy sledujte, zda budeme mít štěstí a natočíme kapustňáky. Nejdřív se ale musíme zeptat biologa, kde se mořské krávy vůbec vyskytují… Po chvilce už to víme, ale neodpustíme si přestávku na reklamu, po níž vám opět musíme připomenout, kde jsme a co tam děláme. A tak uběhne hodina a my vidíme pět minut o kapustňácích, z toho dvě minuty už jsme jednou viděli v upoutávce na začátku pořadu.

Dále sledujete pořad Odhalení. Odhalujeme největší tajemství na planetě Zemi. Mimozemšťané žijí mezi námi. Skutečně. Žijí. A jsou to mimozemšťané. — Sledujete pořad Odhalení. Odhalujeme největší tajemství na planetě Zemi. Před chvílí jste se dozvěděli, že mimozemštané žijí na Zemi. Je to šokující. Máme k tomu slideshow s pár artworky mimozemských bytostí. — Sledujete pořad Odhalení. Odhalujeme největší tajemství na planetě Zemi. Největší záhada ale je, že jestli říkáme pravdu a nic než pravdu a usvědčujeme světové vlády z konspirace s mimozemšťany, jak je možné, že nás nechají mluvit? Není to tím, že jsme stejně seriózní jako bulvární tisk? — Sledujete pořad Odhalení. A udělali byste líp, kdybyste si našli nějaký podobně nazvaný dokument o nudistech. Pokud by to byli nudisté ze Saint Tropez, možná i ty mimozemšťany byste nakonec spatřili.

Čest žánru dělá i pár amerických novomanželů, kteří se rozhodli vyrazit na svatební cestu kolem světa a nakroutit o tom sérii dokumentárních road movies. Točí-li profesionální zámořští dokumentaristé tak, jak točí, protože běžný divák je debil, pak tihle dva jsou exempláře, jež samy stojí před kamerou. Do paměti se mi vryla situace, kdy se manželé šli v Austrálii podívat na starý terpentýnový strom. To je ten strom, ze kterého se vyráběl terpentýn. Ještě se ale pro jistotu zeptáme průvodce, který nás právě dovedl k terpentýnovému stromu, zda skutečně právě stojíme před terpentýnovým stromem a zda se z něj doopravdy vyráběl terpentýn. Na deset totožných otázek se nám jistě dostane odpovědi. Od toho je průvodce průvodcem, aby nám vysvětlil, proč je terpentýnový strom terpentýnovým stromem.

Když nad tím tak uvažuju, možná by známá Cimrmanovská scénka s fotografií se Stojanem Jakotićem, tím druhým zleva, jinak též třetím zprava, tím, na kterého Zdeněk Svěrák pro jistotu raději ukázal prstem, připadala lidem za velkou louží jako zcela normální součást výkladu. Zdá se totiž, že přesně tak se podle mnohých točí moderní dokumentární pořad.

Neříkám, že jsou všechny americké dokumenty stejně praštěné, ale podle mě je zarážející už jen to, že takové kousky existují, že za ně je zaplaceno a že jsou odvysílány. Věřím, že každý slušný producent nebo programový manažer by autorům takových dokukomedií měl říct „cut the crap and cut to the chase“ čili „nežvaň o hovadinách a mluv k věci“ a donutit je sestříhat hodinu trvající smyčku na desetiminutový snímek.

Čtete Pánův blog. Dozvídáte se o nejmenším tajemství na planetě Zemi. Čáry jsou čáry, kapustňáci plavou v moři, terpentýnový strom dává lidem terpentýn a lidská blbost nezná hranic, ale Američané se rozhodli tam dojít.

Přečteno 1064krát.

Davaj hodnocení ↴
[Celkem: 11 Průměr: 5]

Jeden komentář k „Americké dokumentární pořady aneb Televizní čínská mučírna“

  1. Jo! Jen doufám, že to není nakažlivé, bez dokumentárních pořadů by nám toho moc na koukání už nezůstalo. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..